Honza, -y m. (z něm. zákl.) 1. dom. Jan: čemu se nenaučil Honzíček, H. se nenaučí (pořek.) je třeba se učit v mládí 2. pohádková postava prostého, dobromyslného, zdánlivě hloupého, ale zprav. statečného, statného vesnického jinocha: pohádky o (hloupém) H-ovi; expr. zdrob. Honzík, -a, Honzíček, -čka m.: honza, -y m. hanl. dobrácký hlupák: to je takový h.; expr. zdrob. honzík, -a (6. mn. -cích), honzíček, -čka (6. mn. -čcích) m.