Jan (nář. Ján, Jano), -a m. (5. j. Jene, Jane) (Jana, -y ž.) osobní jm.: mistr J. Hus; o svatém Janě; Jana z Arku; bylina svatého Jana lid. název třezalky tečkované; svatý J. seče sám (pořek.) do svátku Jana Křtitele (24. 6.) tráva roste, pak usychá; expr. pro pána jána (ps. též propána jána, pro pánajána, propánajána) proboha; expr. zdrob. Jeník, řidč. Janík, -a, Jeníček, řidč. Janíček, -čka m. Janička, Jenička, Janinka, -y ž.); v. též Janek, Janoš, Jánoš, Jenda, Jeník, Johanes, Johan Johana), Honza aj.; ján, -a m. nář. vysoká hranice dříví zapalovaná v předvečer svátku Jana Křtitele; svatojanské ohně: zapálit jána (Glaz.); – pálit jána (Něm.)