Janek (nář. Janko), -nka m. řidč. dom. Jan; expr. zdrob. Janeček, -čka m.; janek, -nka m. (6. mn. -ncích) 1. expr. zmatený, nechápavý, hloupý, zatvrzele tvrdohlavý člověk: splašený, potrhlý, hloupý, paličatý j.; dělat ze sebe janka stavět se hloupým; být z něčeho (celý) j. být zmaten, nevědět si s něčím rady, nerozumět něčemu 2. žert. zajíc: zastřelit janka; z pole vyběhl j. *3. jankovitý kůň: náruční je j. (Jir.)