Kocourkov, -a m. (6. j. -ě) smyšlená obec se směšně podivínskými n. zaostalými, šosáckými, hloupými obyvateli; hanl. označení pro takové místo n. prostředí: kulturní K. zaostalé prostředí; kocourkovský příd.: k-é poměry; K-ští učitelé jm. komické pěvecké skupiny, sboru; — zpodst. Kocourkovští, -ských m. obyvatelé Kocourkova; hanl. směšně podivínští n. zaostalí, šosáčtí, hloupí lidé; → přísl. kocourkovsky; → podst. kocourkovství, -í s.