Lucifer (zast. též Luciper, Jir., Sab. aj.), -a m. (z lat.) kníže pekel, Satan: dědic dávného odboje proti Bohu — L. nebo Satan (Vrchl.); — lucifer, luciper, -a m. (1. mn. -ři, -rové) ob. 1. ďábel, čert, satan, rarach; přen. zast. zlý člověk: toho ani lucifer neošidí (Baar); šklíbil se jako luciper (Rais); přen. bojujte proti tomu luciferu pýchou pozdviženému (Jir.) (o uherském králi) 2. expr. luciper živý, veselý hoch n. člověk vůbec; neposeda, nezbeda, šibal, rozpustilec, rarach: ten l. zas něco vyvedl *3. lucifer [lú-] (podle lat.) světlonoš: l-y své země být, po tom toužili (Šal.); — luciferský, luciperský příd.: l-é řinčení řetězů; Jeho luciperské Veličenstvo (A. Mrš.); → přísl. *lucifersky: l. složitý duch (K. Čap.)