Satan, -a m. (z hebr.) bibl. kníže pekel, Lucifer (Vrchl.); — satan, -a, satanáš, -e m. (*satanice, -e, Šrám., satanáška, -y ž.) 1. (v nábož. představách) nadpřirozená bytost nepřátelská člověku, zosobňující zlo; vládce pekla; ďábel 1, ďas 1, čert 1: odříkat se s-a (s-áše); je to zlý člověk, vtělený s.; řádit, klít jako s.; je na nás jako s.; ob. expr. (vedle obvyklejšího čert, zprav. v zaklení) ať mě s., nemluvím-li pravdu; vem to s-áš (Tyl); ♦ nebojí se ani s-áše nikoho, je odvážný; venku se ženil sám s-áš bylo velmi špatné počasí, plískanice, vánice, vichřice; kde tě s-ni nosili (s. honil) (Herrm.) kdes byl tak dlouho; sám s. mi to napískal provedl jsem nerozvážnost, špatnost; den jak den obětoval s-novi (Mrš.) pil, hýřil 2. ob. expr. živý, bujný, divoký, zlý člověk: to dítě je takový s.; ten s-áš byl pořádně od táty bit (Šrám.); → expr. zdrob. satánek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích), satanášek, -ška m. (mn. 1. -škové, -šci, 6. -šcích); — satan, -a m. (neživ., 4. j. -n, -na, 1. mn. -ny, expr. -ni) jedovatý hřib se světlým kloboukem, na spodu karmínově červeným; hřib satan (bot.)