ač, ačkoli, ačkoliv (†ačkolivěk) sp. podřadicí 1. připojuje vedlejší větu přípustkovou n. větný člen v přípustkovém poměru; třebas, třebaže, byť (i), i když, jakkoli: platil za mistra, ač byl velmi mlád; ačkoli jsme na nedostatky několikrát upozorňovali, přece nebyly odstraněny; říkali mu Horák, ač se jmenoval Líska (Hál.); řeč výmluvná, ač prostá 2. ve spoj. ač jestli(že) n. ač-li (ps. též ačli) kniž. a zast. uvádí ve vedl. větě podmínku omezující platnost sdělení ve větě hlavní; jestliže ovšem, jestliže však, jestliže vůbec: to byla její slabá stránka, ač sluší-li to slabostí nazvati (Jir.); národ probudí se ze sna, ač slavný úřad jestli dovolí (Dyk); ta zpráva, ačli pravdivá, by jej polekala; udělej to ještě dnes, ačli sám chceš