ať sp. a částice I. sp. 1. podřadicí uvozuje vedl. větu, kt. vyjadřuje rozkaz n. přání a tím nabývá významu účelovosti; aby: dej pozor, ať to neztratíš, ať to nezapomeneš; pospěš si, ať nezmeškáš; jdi domů, ať se matka nezlobí; jez, ať můžeme jít; vzkázal jsem mu, ať už jde; poručil, ať hned zapřáhnou a jedou 2. uvozuje věty s význ. připouštěcím; i když, i kdyby, byť: viděl jen les, ať se obrátil kamkoli; slib splním, ať mě to stojí cokoli; ať dělám, co dělám, nikdy to neudělám dobře; ať se namáhal, jak chtěl, nešlo to 3. souřadicí ať-ať, ať-či, ať-nebo ve spoj. slučovacích n. vylučovacích: ať chudý, ať bohatý, každý musí zemřít; ať ve dne, ať v noci, práce se nezastaví; ať v řece, či v potoce; pracuje v lese celý den, ať prší, nebo svítí slunce II. částice 1. (ve větě samostatné) vyjadřuje u sloves v 1. a 3. os. oznamovacího způsobu rozkaz, vybídnutí n. přání; nechť: ať vejde; ať sem přijde; ať se to víckrát nestane; poškozený ať se přihlásí; ať už tě nevidím; ať se zas ve zdraví shledáme kéž; ať žije mír!; (v zaříkání) ať se propadnu, není-li to pravda; ať jsem papež, není-li to on; v ust. kniž. spoj. ať tak dím; ať pravdu dím; ať nedím: to je práce, ať tak dím, umělecká; nebyl bych, ať pravdu dím, se nadál (Jir.); nápady, ať nedím, uličnické (Jir.) 2. (ve větě samostatné) zesiluje u sloves v 2. os. ozn. způs. rozkaz, vybídnutí, přání: ať se pilně učíš; ať ve škole posloucháte; ať jednou nelituješ; ať se brzy uzdravíš 3. ob. vyjadřuje možnost něčeho, připuštění něčeho; dejme tomu, že; připusťme, že; řekněme, že: není to drahé, ať to stojí 15 korun; ten kůň je ještě mladý, ať mu je pět let; není to dávno, ať to bylo před týdnem 4. expr. vyjadřuje lhostejnost n. vzdor; na tom nezáleží, to je jedno; aťsi: pozor, upadneš! Ať; pospěš si, přijdeme pozdě! Ať (přijdeme)