abstrakce, -e ž. (z lat.) 1. oprošťování, oproštění od jednotlivého, zvláštního, konkrétního; zobecňování, zobecnění, abstrahování: pojmy vznikají a-í z jednotlivin; a. v umění 2. něco vyabstrahovaného, neskutečného; pomysl: útěk z konkrétna do a.; úmyslně se vyhýbal rozumné konkrétnosti a místo dával prázdné a-i (V. Mrš.); — abstrakční příd.: a. proces, pochod (v myšlení); → podst. abstrakčnost, -i ž.