altán, -u m. (6. j. -u, -ě) (z it.) 1. nevelká, zčásti otevřená stavba se střechou chránící před sluncem a deštěm; besídka: zahrada s a-em; lovecký a. 2. stav. nástavba na posledním patře n. na střeše budovy v podobě nízké věže; → zdrob. altánek, -nku m. (6. mn. -ncích)