anděl (†angel, †anjel), -a m. (5. j. -i, †-e, 1. mn. -é) (z řec.) 1. (v křesťanských náb. představách) nadpřirozená bytost vykonávající příkazy boží a zosobňující krásu, dobrotu, nevinnost (op. ďábel): dobří a-é; zlí, zavržení, padlí a-é ďáblové: a. strážný, a. strážce; A. Páně (v katolické církvi) modlitba; ranní, polední a večerní zvonění k této modlitbě vyzývající, klekání; krásná, dobrá, nevinná jako a.; zpívá, hraje jako a. (expr.) velmi krásně, neobyčejně pěkně; přen. být někomu a-em, strážným a-em ochráncem, přímluvcem ap.; kniž. a. dobroty, nevinnosti, lásky dobrota, nevinnost, láska; a. míru mír; a. smrti smrt 2. expr. ušlechtilý, dobrý n. krásný, vůbec dokonalý člověk: jeho matka byla a.; dělat ze sebe a-a ctnostného člověka; dívčina krásná, anjel padlý (Mácha); zdrob. andílek, andíleček v. t.; andělíček v. t.; andělík, -a m. (6. mn. -cích): a-ci na obraze