anebo (†aneb) sp. souřadicí 1. (ve větách netázacích) spojuje věty n. větné členy, z nichž jen jeden platí, jejichž významy se navzájem (v různé míře) vylučují; někdy klesá vylučovací poměr k pouhé eventuálnosti; u první věty n. členu bývá při silnějším vylučovacím význ. sp. buď (před anebo se čárka zprav. píše; jen tehdy, jde-li o význam pouhé eventuálnosti, se čárka většinou nepsává); nebo: tu knihu ti dnes přinesu anebo ti ji pošlu; milého z ciziny mi vrať, aneb můj život náhle zkrať (Erb.); buď splníš svůj úkol, anebo ztratíš důvěru všech; hrál si anebo četl; buď ty, anebo já; ♦ teď, anebo nikdy; buď, anebo (též buď a nebo) je nutno se rozhodnout 2. řidč. (ve vylučovací otázce) či, nebo: půjdeme už, anebo ještě posedíme? †3. aneb spojuje dvě různá pojmenování téže věci, neboli, čili: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (Tyl)