ani sp. a částice I. sp. souřadicí slučuje v záp. větě dva n. i více větných členů stejné platnosti n. dvě i více souřadných záp. vět (často bývá u obou n. u všech členů n. vět); a ne, a také ne (před ani se čárka píše zprav. jen při zdůraznění druhého členu a ve spojení ani – ani uvozujícím dvě věty): neměl otce ani matku; není mu rady, ani pomoci; nesouhlasil s návrhem ani nepředložil jiný; nemám ani čas, ani chuť; ani nepršelo, ani nesvítilo slunce; nenašel jsem ho ani doma, ani v úřadě, ani na hřišti II. částice vytýkací 1. zdůrazňuje, že se zápor týká také případu, o kt. by se to nepředpokládalo, nečekalo: ani jediný výrobek se nezkazil; neměla masa ani na jediný den; nemá ani kouska citu; neztratil smysl pro sport, ani když zestárl; neudělám to, ani kdybys mi to poručil; ob. ani dost málo; ani za mák; ani co by se za nehet vešlo; ani slyšet vůbec ne; ani nápad vyloučeno 2. vyjadřuje (obyč. na začátku záp. věty) jisté váhání, nerozhodnost, neurčitost: půjdeš s námi? Ani nevím; kdy to bylo? Už ani nevím; chceš čaj? Ani ne