agar-agar

, agar, -u m. (z mal.) zaschlý rosol vyráběný z jistých druhů mořských řas a užívaný v mikrobiologii…

agrarisace

[-za-], agrarizace, -e ž. (z lat. zákl.) pozemědělštění: a. země

agrarismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. 1. souhrn agrárních otázek, agrární myšlenka: třídní a. 2. reakční ide…

akvamarín

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) miner. světle modrý n. světle zelený průhledný drahokam, odrůda be…

akvarel

, -u m. (6. j. -u) (*akvarela, -y ž.) (z it.) 1. obraz malovaný vodovými barvami: výstava olejů a a-…

akvarelista

, -y m. (1. mn. -é) (akvarelistka, -y ž.) malíř akvarelů

*akvarelovati

ned. (co) malovat akvarelem: a. krajinku; akvarelované studie

akvarijní

, akváriový v. akvárium

akvarista

, -y m. (1. mn. -é) pěstitel vodních živočichů a rostlin v akváriích

akvaristika

[-ty-], -y ž. (z lat. zákl.) pěstování vodních živočichů a rostlin v akváriích; akvaristický příd.:

akvárium

, -ia s. (z lat.) umělá vodní nádržka s průhlednými stěnami k pěstování vodních živočichů a rostlin:…

alarm

, -u m. (6. j. -u) (z it.) poplach: vyhlásit a.; bitevní a.; a. při požáru; přen. a. budíka zvučné z…

alarmovací

příd. určený k alarmování: a. hasičská stanice

alarmovati

ned. (z it.) 1. (koho, co; ~) poplachem volat k něj. činnosti, k něj. zásahu: a. policii, hasiče při…

alizarin

[-ín], -u m. (6. j. -u) (z arab. zákl.) chem. organické barvivo vyrobené z antrachinonu; alizarinový…

almara

(nář. též armara), -y ž. (z lat.) ob. skříň: stará dubová a. na šatstvo; kancelářské a-y; expr. žens…

almarovitý

příd. podobný almaře: a. výklenek

al pari

(it. na rovni) úč. spojení znamenající, že dvě různá vyjádření hodnoty, např. cenného papíru n. měny…

amarant

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) laskavec (bot.): dívčina krásná, anjel padlý, co a. na jaro svadlý (Mách…

amarelka

(†amarele, -e, Něm.), -y ž. (2. mn. -lek) (z lat. zákl.) sorta višní s lahodně nakyslou chutí: amrhe…

amarylka

, -y ž. (2. mn. -lek) (z lat. zákl.) subtropická rostlina s krásnými liliovitými květy, u nás pěstov…

Amhara

neskl. m. jeden z etiopských kmenů; — Amhara, -y ž. kraj obývaný tímto kmenem; amharský příd.: a. kr…

amharština

, -y ž. jeden ze semitských jazyků (úřední jazyk dnešní Etiopie)

anarchický

příd. 1. k anarchie: a-é, bezplánovité hospodářství; a-á zvůle jednotlivců; a-á doba 2. anarchistick…

anarchie

, -e ž. (z řec.) 1. stav bez řádu, bez pořádku; neuspořádanost, zmatek: hospodářská a.; a. ve výrobě…

anarchismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) 1. zlehčování n. odmítání jakéhokoli řádu, pořádku, aut…

anarchisovati

[-zo-], anarchizovati ned. 1. působit anarchii: anarchizující živly v státě 2. (koho, co) přivádět n…

anarchista

, -y m. (1. mn. -é) (anarchistka, -y ž.) 1. kdo působí anarchii n. kdo se odmítá podřídit řádu a káz…

anarchokomunismus

[-nyz-], -mu m. (z řec. + lat. zákl.) polit. nemarxistický komunismus spojený svým zaměřením nebo pů…

anarchosyndikalismus

[-dy-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) polit. anarchistická tendence v dělnickém odborářském hnutí; -syndi…

Ankara

, -y ž. hl. město Turecka; ankarský příd.

Antarktida

[-tý-], Antarktis [-tys], -idy ž. (z řec. zákl.) souhrnné označení zemí a částí oceánu rozložených k…

antimilitarismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. odpor k militarismu, boj proti němu; antimilitarista, -y m. (1. mn. -é…

antimonarchista

, -y m. (1. mn. -é) odpůrce monarchie, bojovník proti ní: antimonarchistický [-tyc-] příd.

antikvariát

[-ty-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat. zákl.) obchod se staršími n. již jednou prodanými knihami: ústř…

aparát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. přístroj: fotografický, filmový, telefonní, telegrafní, rentgenov…

aparátnický

příd. hanl. k aparátník, aparátnictví: a-é metody; a-á strana (Gottw.)

aparátnictví

, -í s. hanl. přebujelost a vedoucí postavení organizačního aparátu, přehlížení volených orgánů urč.…

aparátník

, -a m. (6. mn. -cích) slang. pracovník organizačního aparátu, zprav. stranického; někdy hanl. funkc…

aparatura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) 1. tech. soustava přístrojů; složitější zařízení laboratorní, zvl. chem…

apartheid

[-te-i-], -u m. (6. j. -u) (z hol.) polit. (v Jihoafrické republice) oddělování ras, vedoucí k diskr…

apartmá

(ps. též appartement) neskl. s. (z fr.) pokoje n. byt, obyč. v hotelu: pětipokojové a.

apartní

příd. (z fr.) hovor. vybraně elegantní; vybraný, vkusný, zvláštní, nápadný: a. dámský klobouček; hle…

ar

, -u m. (z lat. zákl.) plošná míra velikosti 100 m2; čtverec o straně 10 m (značka a); arový příd.:

ara

, -y m. (ze špan. driv. indián.) červeně a zeleně zbarvený dlouhoocasý papoušek; zool. rod Sittace

Arab

, -a m. (1. mn. -ové) (Arabka, -y ž.) člen skupiny národů, které obývají Přední Asii a severní Afrik…

*Arabák

, -a m. (6. mn. -cích) Arab (Jir.); — *arabák, -a m. arab (Jir.)

arabeska

, -y ž. (2. mn. -sek) (z fr. driv. it.) 1. výtv., archit. plochý ornament arabského původu z geometr…

*arabeskní

příd. k arabeska 1: a. ornamentace

arabeskovitý

příd. podobající se arabesce 1: a-á silueta; → přísl. arabeskovitě

arabeskový

příd. k arabeska: a-á ornamentika; a-á literární forma; a-á poloha paží při tanci

arabisovati

[-zo-], arabizovati ned. i dok. (koho, co) činit, učinit arabským; poarabšťovat, poarabštit: arabizo…

arabista

, -y m. (1. mn. -é) odborník v arabistice

arabistika

[-ty-], -y ž. studijní a vědní obor zabývající se arabským jazykem, literaturou a historií; arabisti…

arabský

příd. k Arab, Arábie: a-á poušť; a. svět; a-é písmo; a-á číslice (op. římská); a-á guma, a-á klovati…

arabština

, -y ž. arabský jazyk

aragonit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) miner. nerostný uhličitan vápenatý bílé n. žluté barvy (nazv. podle Aragoni…

arak

, -u m. (z arab.) lihovina ze zkvašené rýže a z aromatických přísad; arakový příd.: a. punč

arakčejevský

příd. podobný policejnímu despotismu Arakčejevovu; despotický: a. režim; a-á metoda

arakčejevština

, -y ž. diktátorská krutovláda v Rusku na začátku 19. století prováděná carským generálem Arakčejeve…

arakový

v. arak

Aram

, -u m. hist., bibl. Sýrie; Aramejec, -jce m. příslušník starověkých semitských kmenů sídlících v Sý…

aramejština

, -y ž. aramejský jazyk: semitská a.

aranžér

, -a m. (aranžérka, -y ž.) (z fr.) 1. organizátor, pořadatel: a. slavnosti; a. demonstrace 2. kdo pr…

aranžérství

, -í s. 1. pořadatelství; upravovatelství: převzít a. slavnosti 2. povolání aranžéra: věnovat se a.

aranžmá

(ps. též arrangement) neskl. s. (z fr.) uspořádání; úprava: a. výstavy; a. hudební skladby

aranžovací

příd. sloužící k aranžování; div. a. zkouška při které se určují pohybové akce herců v jevištním pro…

aranžovaný

příd. uměle upravený, záměrně, úmyslně připravený: a-é setkání; a. podnik; → podst. aranžovanost, -i…

aranžovati

ned. (z fr.) (co) 1. záměrně připravovat; pořádat, organizovat: a. zábavní podnik, svatbu, ples; a. …

aranžovna

, -y ž. (2. mn. -ven) pracovna aranžéra, místnost, kde se aranžuje

arašíd

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) plod podzemnice olejné; burský oříšek; arašídový příd. podzemnicový: a. …

arat

, -a m. (v mongolském prostředí) příslušník prostého lidu, rolník, pastevec; aratský příd.: a-é země…

araukárie

, -e ž. zahr. jehličnatý strom s přirostlými jehlicemi a pravidelným přeslenovitým větvením, u nás p…

araukarit

, -u m. (6. j. -u) geol. jehličnatý strom připomínající araukárii, jehož zkřemenělé kmeny se nacháze…

arba

, -y ž. (z rus. driv. orient.) dvoukolový vůz používaný na Kavkaze a ve střední Asii (Ner.)

arbiter

, arbitr, -tra m. (arbitra, -y ž.) (z lat.) kniž. rozhodčí sporu vybraný stranami, rozhodčí vůbec: p…

arbitrární

příd. (z lat.) 1. rozhodčí, rozhodující: a. moc 2. též arbitrérní libovolný: jednostranné a. tvrzení…

arbitráž

, -e ž. (z fr.) 1. rozhodování, rozhodnutí sporu vybraným(i) rozhodčím(i): mezinárodní a.; vídeňská …

arboretum

[-ré-], -ta s. (z lat.) bot. botanická zahrada k pokusnému pěstování dřevin; větší sbírka živých dře…

*arbuz

, -u m. (6. j. -u) (z rus. driv. pers.) vodní meloun (Maj.)

arc

(značka) arkus

arci

, zesíleno arciť, arciže přísl. kniž. n. zast. 1. vyjadřuje přisvědčování, přirozenost n. oprávněnos…

arci-

první část složených slov 1. vyjadřující zesílení n. stupňování významu části druhé (arcibáseň veleb…

arcibiskup

, -a m. (1. mn. -ové) nejvyšší biskup církevní provincie: pražský a.; arcibiskupovati ned. řidč. být…

arcičíšník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. vysoká hodnost u dvora císaře svaté říše římské: říšský a.; kurfiřt a.;…

arciďábel

, -bla m. (1. mn. -bli, -blové) 1. náb. hlavní ďábel 2. hanl. velice zlý člověk (nadávka)

arciděkan

, -a m. (1. mn. -i, -ové) círk. (dř.) vyšší duchovní dozorce nad několika farnostmi; (nyní) čestný t…

arcidiecése

[-dy-ze], arcidiecéze, -e ž. círk. církevní oblast spravovaná arcibiskupem; arcibiskupství: pražská …

arcidílo

, -a s. (2. mn. -děl) kniž. mistrovské dílo: básnické a.; Povídky malostranské, Nerudovo a.; → zdrob…

arcijáhen

, -hna m. (1. mn. -hni, -hnové) círk. (dř.) církevní hodnostář zastupující biskupa; (nyní) čestný ti…

arcikancléř

, -e m. hist. vysoký dvorský n. státní úředník; nejvyšší kancléř: a. království českého

arcikněz

, -e m. (1. mn. -ží) círk. (dř.) pomocník biskupův; (nyní) čestný titul některých duchovních; archip…

arcikníže

, -te m. i s. (1. mn. -ata) (arcikněžna, -y ž.) hist. titul panovníků nižší než královský, zvl. pano…

arcimaršál

, -a (1. mn. -ové), arcimaršálek, -lka (mn. 1. -lkové, 6. -lcích) m. hist. vysoký dvorský n. státní …

arciotec

, -tce m. kniž. praotec; přen. zakladatel, patriarcha: a. humanismu; Dobrovský, a. slavistiky

arcipastýř

, -e m. 1. kniž. nejvyšší pastýř 2. círk. arcibiskup: a. solnohradský; arcipastýřský příd.: círk. a.…

arcipryšt

, -a m. (z něm. driv. řec.) hist. arcikněz, archipresbyter

arcireakcionář

, -e m. expr. krajní zpátečník: a-i z amerického tisku; arcireakcionářský, arcireakční příd. krajně …

arcivévoda

, -y m. (1. mn. -ové) (arcivévodkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) hist. arcikníže; arcivévodský příd.:

arcivrah

, -a m. (mn. 1. -hové, -zi, 6. -zích) expr. velký vrah: nacistický a.

arciť

, arciže v. arci

Ardeny

, -en ž. pomn. zalesněné pohoří na hranicích Francie a Belgie; ardenský příd.: a. kůň; A. les (zast.…

area

[á-], -y, -eje ž. (z lat.) plošná výměra pozemku; kniž. plocha vůbec: stavební a.

areál

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) 1. kniž. vymezená část území, souvislá plocha pozemků; pozemek vůb…

areka

, -y ž. (z mal.) druh palmy, rostoucí zvl. ve Východní Indii, jejíž semena jsou tzv. arekové oříšky;…

aréna

, -y ž. (z lat.) 1. v římském cirku místo určené pro zápas a posypané pískem; zápasiště vůbec: římsk…

arenda

, -y ž. (z lat. zákl.) †1. nájem; nájemné 2. též harenda nář. nájemná budova, zvl. hospoda, krčma: š…

†arendář

, -e, †arendátor, -a m. nájemce (obyč. hospody)

arenga

, -y ž. (z lat.) dějep. úvodní část středověkých listin s ustálenou formulací

arénový

, arénní v. aréna

areometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. hustoměr

areopag

, -u m. (z řec.) 1. hist. nejvyšší soud v Athénách 2. kniž. rozhodčí sbor: přísný a.; a. kritiků

arest

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm. driv. lat.) ob. vězení: zavřít do a-u; být, sedět v a-ě

*arestace

, -e ž. (z něm.) zatčení, věznění (Jir.)

arestant

, -a m. (arestantka, -y ž.) (z něm.) ob. vězeň: propuštěný a.; arestantský příd.: a. vagón

arestovat

ned. i dok. (z něm. driv. lat.) ob. (koho) věznit, uvěznit: dezertéři byli arestováni

aretace

, -e ž. (z fr.) fyz. zařízení u měřicích přístrojů, jimiž je možno zastavit a zachytit jejich pohybl…

aretovati

dok. (z fr.) †1. (koho) uvěznit, zatknout, arestovat: aretován policií (Mach.) 2. tech. (co) zastavi…

argandka

, -y ž. tech. slang. argandská lampa

argandský

příd. tech. a-á lampa (dř. užívaná) lampa s okrouhlým hořákem (nazv. podle fr. vynálezce Arganda)

argentan

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) tech. niklová mosaz; alpaka, pakfong; argentanový příd.: a-é příbo…

Argentina

[-tý-], -y ž. jeden ze států ležících v jižní části Jižní Ameriky; Argentinec, -nce m. (Argentinka,

argentit

[-tyt], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. nerostný sirník stříbrný Ag2S; leštěnec stříbrný (mine…

argon

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. plynný prvek, zn. Ar, obsažený ve vzduchu a užívaný např. k …

argonaut

, -a m. (1. mn. -i, -é) (z řec.) (v řec. mytol.) plavec na lodi Argo, plující do Kolchidy za zlatým …

Argony

, -on ž. pomn. pahorkatina v severovýchodní Francii; argonský příd.: A. les (zast.) Argony

argot

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) jaz. 1. soubor výrazů vyřazených společenských vrstev (zlodějů ap.), jeji…

argotismus

[-tyz-], -mu m. jaz. argotický výraz přejatý do jiného jazykového stylu n. užitý v jiném, zvl. liter…

argument

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) důvod; řidč. důkaz: přesvědčivý, pádný, planý a.; a-y proti válečným…

argumentace

, -e ž. (z lat.) souhrn důvodů, důkazů; odůvodňování, dokazování: dostatečná, nezvratná a.; Marxova …

argumentovati

ned. (z lat.) uvádět důvody, důkazy; odůvodňovat, dokazovat: a. věcně; a. vymyšleným tvrzením; a. st…

Argus

, -ga m. (v řec. mytol.) stooký obr, hlídající Diovu milenku Ió: mít oči jako A. ostražité; ♦ zast.

arch

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ších) (z lat.) 1. dvoulist n. jednoduchý list papíru: volné archy 2. list…

arch-

v. též archi-

archa

, -y ž. (z lat.) 1. koráb, v němž podle bibl. podání zachránil Noe lidi a zvířata před potopou: Noem…

archaický

[-a-i-], archaistický [-ty-] (*archaistní) příd. (z řec.) 1. starobylý: a-é umění; a-á hudba; a-á do…

archaikum

[-a-i-], -ka s. (z řec. zákl.) geol. prahory, azoikum; archaický příd.: a-á doba

archaisace

[-a-iza-], archaizace, -e ž. dodávání starobylého rázu; archaizování: a. řeči

archaismus

[-a-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec.) zastaralý jev, prvek: překonaný a.; jaz. zastaralý jazykový…

archaisovati

[-a-izo-], archaizovati ned. (z řec. zákl.) dodávat starobylého rázu; mít zastaralý ráz: uměle a.; s…

archaistický

, archaistní v. archaický

Archangelsk

, -u m. město v SSSR, bělomořský přístav; archangelský příd.

archeolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník v archeologii; -logie, -e ž.…

archeopteryx

, -xe m. (1. mn. -ové) (z řec. zákl.) geol. prapták z jurského útvaru

archetyp

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) původní typ, původní znění textu; pratyp

archi-

, arch- (z řec.) první část složených slov vyjadřující vyšší stupeň hodnosti označené částí druhou; …

archanděl

, -a m. (5. j. -i, †-e, 1. mn. -é) náb. anděl vyššího řádu; přen. kniž. a. lásky, mírumilovnosti och…

archidiákon

[-dy-], -a m. (z řec. zákl.) círk. arcijáhen; archidiakonát, -u m. (6. j. -u, -ě) círk. arcijáhenstv…

archijerej

, -e m. (1. mn. -ové) (z řec.) círk. (v pravoslavné církvi) název duchovních čtyř nejvyšších hodnost…

archimandrita

, -y (1. mn. -é), archimandrit, -a (1. mn. -i) m. (z řec. zákl.) círk. (v pravoslavné církvi) předst…

archipresbyter

, -a m. círk. arcikněz, arcipryšt

Archimédes

, -da m. slavný starořecký matematik a mechanik: A-dův zákon, šroub; *archimédovský, *archimédský př…

archipel

, -u, archipelag, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) zeměp. skupina sourodých ostrovů; souostroví: mala…

architekt

, -a m. (architektka, -y ž.) (z řec.) navrhovatel staveb, jejich stavebního řešení a zvl. též umělec…

architektonický

[-ny-] příd. 1. k architektonika 1: týkající se uměleckého a technického řešení stavby, uspořádání n…

architektonika

[-ny-], -y ž. 1. souhrn obecných zákonů architektury a jejích tvarů; nauka o jejích zákonech; přen.

architektura

[-úra], -y ž. (z řec. + lat. zákl.) 1. umění stavět budovy a jejich komplexy, stavební umění: gotick…

architráv

, -u m. (6. j. -u) (z it.) archit. spodní vodorovná část kladí, spočívající na hlavicích sloupů; nás…

archiv

, archív, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat. driv. řec.) 1. sbírka písemností dokumentární povahy; institu…

archivace

, -e ž. (z lat. driv. řec.) odb. archívování: a. dokladů; archivační příd.: a. povinnost, lhůta

archiválie

, -e ž. (z lat.) zprav. mn. archiválie písemnosti chované v archívu n. mající archívní cenu: státní,…

archivální

příd. archívní: a. materiál; a. studie; přen. a. argument zastaralý: → přísl. archiválně

archivář

, -e m. (archivářka, -y ž.) (z lat.) správce n. odborný zaměstnanec archívu: a. města Prahy; zemský …

archivářský

příd. k archivář: a. odborník; a-á škola

*archivářství

, -í s. úřad n. činnost archiváře

archivní

v. archiv

archivnictví

, archívnictví, -í s. uspořádávání, zřizování archívů; nauka o něm: podnikové a.; posluchač a.

archivolta

, -y ž. (z it.) archit. profilované orámování čelné části oblouku

archivovati

, archívovati ned. i dok. odb. (co) ukládat, uložit do archívu: archívování dokladů

archón

, -onta m. (1. mn. -i, -ové) (z řec.) hist. jeden z volených vládců v starořeckých městských státech…

archonát

, -u m. (6. j. -u) hist. úřad archonta; archontství

archový

v. arch

archýtek

v. architekt

arián

, -a m. hist. člen křesťanské sekty, vzniklé ve 4. stol. z učení Ariova, které popíralo božství Kris…

arianismus

[-nyz-], -mu m. ariánské učení; ariánství

aridní

příd. (z lat.) vyprahlý, suchý; pustinný; meteor. a. podnebí s dlouhou dobou sucha; zeměp. a. oblast…

arimatejský

příd. k míst. jm. Arimatia (rodiště Josefa, jenž podle bibl. podání pohřbil Krista): A. spolek (dř.)…

arioso

[-ózo], -a s. (z it.) hud. melodický náběh k árii uprostřed n. na konci recitativu doprovázeného hud…

arisace

[-za-], arizace, -e ž. (v nacistickém názvosloví) odstraňování Židů; převádění židovského majetku do…

arisátor

[-zá-], arizátor, -a m. (za nacismu) kdo provádí arizaci

arisovati

[-zo-], arizovati ned. i dok. (koho, co) (za nacismu) provádět, provést arizaci někoho, něčeho

aristarch

, -a m. kniž. přísný kritik (podle řec. kritika Aristarcha z 2. stol. př. n. l.): jízlivý a.

aristokracie

, -e ž. (z řec.) 1. vládnoucí třída feudálního řádu; šlechta: rodová a.; církevní a světská a.; boj …

aristolochie

, -e ž. (z řec. zákl.) zahr. podražec (bot.)

ariston

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) jazýčkový hrací nástroj podobný kolovrátku: písně a-u; pouštět a.

†aristotelik

, -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) aristotelovec

aristotelismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. filos. směr zakládající se na Aristotelově filosofii

aristotelovec

, -vce m. přívrženec Aristotelovy filosofie

aristotelovský

, aristotelský příd. jsoucí v duchu Aristotelově, podle Aristotela: a-á filosofie, fyzika

aritmetik

[-tyk], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) kdo se zabývá aritmetikou

aritmetika

[-ty-], -y ž. (z řec.) část matematiky zabývající se vztahy mezi čísly; přen. volební a. vypočítaný …

aritmogrif

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) číselka

arivismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z fr.) kniž. ctižádostivá, vtíravá snaha po vyniknutí a po společensk…

arivista

, -y m. (1. mn. -i, -é) (arivistka, -y ž.) (z fr.) kniž. kdo usiluje o své prosazení, o společenský …

ariz-

v. aris-

Arizóna

, -y ž. jeden ze států USA (známý z dobrodružné literatury o Divokém západě); arizonský příd.

arkáda

, -y ž. (z fr.) archit. řada stejně velkých oblouků spočívajících na sloupech n. pilířích; podloubí:…

Arkádie

[-dy-], -e ž. krajina ve starověkém středním Řecku; přen. idylická země blaženosti: vybásněná A.; ar…

*arkadismus

[-ádyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z fr. zákl.) liter. líbezný, sladký idylismus: rokokový a.

arkádovitý

příd. připomínající arkádu: a. oblouk

arkádový

v. arkáda

arkán

, -u m. (6. j. -u) huculský mužský tanec rumunského původu: divoký a. (Olb.)

arkánum

, -na s. (z lat.) kniž. tajemství: nepřístupné a.; přen. divotvorné a. proti bolestem tajemný lék

arkatura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) archit. řada slepených obloučků zdobící stěny budovy

arkebuza

, -y ž. (z fr.) hist. ruční střelná zbraň, pův. hákovnice, později lehká mušketa

arkebuzír

, -a, arkebuzník, -a (6. mn. -cích) m. hist. středověký voják vyzbrojený arkebuzou, hákovnicí: setni…

arkosa

[-óza], arkóza, -y ž. (z řec. zákl.) geol. pevná jemnozrnná usazená hornina, složená hlavně z křemen…

Arktida

[-tý-], Arktis [-tys], -idy ž. (z řec.) souhrnné označení zemí a částí oceánu rozložených kolem seve…

arkus

, -ku m. (6. mn. -cích) (z lat.) geom., fyz. velikost úhlu vyjádřená v obloukové míře (v radiánech),…

arkýř

, -e m. (z něm.) stav. krytý výstupek s okny v průčelí budovy: malebný a.; dům s dvěma a-i; arkýřový…

arkýřovitý

příd. podobný arkýři; → přísl. arkýřovitě

arlekýn

v. harlekýn

armáda

, -y ž. (ze špan.) 1. vojenské složky ozbrojených sil státu; branná moc, vojsko: československá a.; …

armara

v. almara

armatura

[-úra], -y ž. (z lat.) 1. tech. kovové součásti, přístroje a zařízení některých strojů a technických…

armaturář

, -e m. dělník pracující na opravách armatur

armaturka

[-tú-], -y ž. (2. mn. -rek) ob. dílna n. továrna na armatury

Armén

, -a m. (Arménka, -y ž.) příslušník národa obývajícího Arménii; Arménie [-ny-], -e ž. země v Zakavka…

arménština

, -y ž. arménský jazyk

armička

, -y ž. i m. (z něm. zákl.) zast. ob. expr. chudák, chudáček: dělat a-u (Rais)

armovací

příd. stav. sloužící k armování; vyztužovací: a. železo

armovač

, -e m. kdo vyrábí a ukládá výztuž, armaturu

armovaný

příd. stav. vyztužený: a. beton; a. kabel; a-é sklo vyztužené drátěným pletivem

armovati

ned. i dok. (z lat.) stav. (co) vyztužovat, vyztužit: a. betonový nosník; armování a betonování

†Arnaut

, -a m. (†Arnautka, -y ž.) (z tur.) Albánec; †arnautský příd. albánský: a. kmen

arnika

[-ny-], arnyka, -y ž. (z lat.) léčivý druh prhy; prha arnika (bot.); arnikový, arnykový příd.: a. kv…

arogance

, -e ž. (z lat.) povýšenecká, drzá nadutost; domýšlivost, drzost, zpupnost: negramotná, bezduchá a.;…

arogantní

příd. (z lat.) nadutý, domýšlivý, drzý, zpupný: a. mladík; → přísl. arogantně; → podst. arogantnost,…

aróma

, -tu n. neskl. s. (z řec.) vůně: těžké a.; a. čaje; a. podzimu

aromatický

[-ty-] příd. 1. vonný: a-á látka 2. chem. a-é sloučeniny nenasycené cyklické sloučeniny s konjugovan…

aromatisovati

[-tyzo-], aromatizovati ned. (z lat.) řidč. (co) napouštět vonnou látkou; naplňovat vůní: a. ocet; a…

arondace

, -e ž. (z fr. zákl.) zaokrouhlování, zaokrouhlení (pozemků): a. zemědělské půdy

arondovati

ned. i dok. (z fr.) (co) zaokrouhlovat, zaokrouhlit (pozemky): a. panství; arondované pozemky

arový

v. ar

arpeggio

[-džo], -a s. (mn. 2. -ggií, 7. -ggii) (z it.) hud. harfový způsob hraní rozložených akordů na smyčc…

arr-

v. ar-

arse

[-ze], arze, -e ž. (z řec.) liter. nepřízvučná slabika ve stopě; dvih (op. teze, klad)

arsen

[-zén], arzén, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) prvek zn. As, jehož sloučeniny, prudce jedovaté, slou…

arsenál

[-ze-], arzenál, -u m. (6. j. -u, -e) (z it. driv. arab.) 1. skladiště, zásobárna zbraní a vojenské …

arsenik

[-zenyk], arzenik, -u m. (z řec. zákl.) chem. prudce jedovatá sloučenina arzénu, kysličník arzenitý;…

arsenitý

[-ze-], arzenitý příd. chem. označující sloučeniny trojmocného arzénu: kysličník a.

arsenovodík

[-ze-], arzenovodík, -u m. chem. plynná sloučenina arzénu a vodíku, prudce jedovatá

arsenový

v. arsen

arsin

[-zín], arzín, -u m. (6. j. -u) chem. arzenovodík n. některá z jeho sloučenin, jichž se užívá zvl. j…

aršek

v. arch

aršík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. zdrob. k arch: popsaný a. papíru 2. filat. list s natištěnou zná…

aršín

, -u m. (6. j. -u) (z rus. driv. pers.) stará ruská délková míra (0, 71 m)

artefakt

, -u m. (6. j. -u) (z lat.) kniž. umělý výrobek; umělecký technický výtvor: a. lidské ruky; exotický…

artěl

, -u m. (6. j. -u) (z rus. driv. it.) (v rus. prostředí) výrobní družstvo: zemědělský a.

artérie

, -e ž. (z řec.) anat. tepna: plicní a.; → zdrob. *artérka, -y ž. (med. slang.); — arteriální příd. …

arteriosklerosa

[-óza], arterioskleróza, -y ž. (z řec. zákl.) med. kornatění cév; -sklerotik [-ty-], -a m. (mn. 1. -…

artéský

příd. k Artois (kraj ve Francii): vod. a-á voda podzemní voda jsoucí pod tlakem okolní výše položené…

arthritis

[-tys], artritida [-tý-], -tidy ž. (z řec. zákl.) med. zánětlivé onemocnění kloubu; artritický [-ty-…

*artificiální

[-ty-] příd. (z lat.) vyumělkovaný; umělý; strojený; umělecký: a. věta, styl; a. trik; a. požitek, d…

artikl

[-ty-], -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. lat.) 1. ob. předmět obchodování; zboží: obchodní a.; výnosný…

artikul

[-ty-], -u, -e m. (6. j. -u, -e, -i) (z lat.) zast. článek, odstavec: a-e cechu stanovy; hist. čtyři…

artikulace

[-ty-], -e ž. (z lat.) jaz. tvoření hlásek; článkování: a. souhlásky; místo, způsob a.; artikulační

artikulovaný

[-ty-] příd. jaz. článkovaný: a. zvuk zvuk v lidské řeči jako prostředek jazykový; → přísl. artikulo…

artikulovati

[-ty-] ned. (z lat.) jaz. (~; co) tvořit, vyslovovat hlásky; článkovat: přesně a.; a. souhlásku, sam…

artilerie

[-ty-], -e ž. (z fr.) poněk. zast. dělostřelectvo: těžká a.

artilerista

[-ty-], -y m. (1. mn. -é, -i) poněk. zast. dělostřelec: zkušený a.; artileristický [-ty-] příd. poně…

artismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) formalistický směr v umění, hlásající samoúčelnost umě…

artista

[-ty-], -y m. (1. mn. -é) (artistka, -y ž.) (z fr.) 1. (1. mn. též -i) cirkusový n. varietní umělec:…

artistický

[-tysty-] příd. 1. k artista 1: a-é umění; a-á skupina; Hudební a a-á ústředna; a. pořad varietní 2.…

artistika

[-tysty-], -y ž. artistické (varietní, kabaretní) umění: pracovníci a-y

artistní

[-ty-] příd. (z fr.) zaměřený zvláště jen na uměleckou formu: a. umění, verš, tanec; a. hračkářství;…

†artistský

[-ty-] příd. artistický 3: a-á fakulta

artritida

v. arthritis

artrosa

[-óza], artróza, -y ž. (z řec. zákl.) med. onemocnění kloubů způsobené opotřebováním kloubních chrup…

artušovský

příd. k Artuš (jm. krále z britského bájesloví): a. kruh; a-é pověsti

artyčok

, -u m. (6. mn. -cích) (z it. driv. arab.) 1. vytrvalá rostlina s modrými květy pěstovaná jako zelen…

arytmie

, -e ž. (z řec.) nedostatek rytmu; nerytmičnost; med. porucha rytmu (srdečního, dýchacího); arytmick…

arz-

v. ars-

asparágus

, -gu m. (6. j. -u) (z řec.) zahr. název ozdobných druhů chřestu pěstovaných jako pokojové rostliny

ataraxie

, -e ž. (z řec.) filos. (v řec. filosofii) klid duše, lhostejnost k zlu i k dobru

austromarxismus

[-iz-], -mu m. polit. jedna z forem sociálně demokratického oportunistického reformismu, vzniklá na …

autarkie

, -e ž. (z řec.) soběstačnost (především hospodářská); autarkní příd.: a. stát, systém, snahy

autogaráž

, -e ž. dopr. slang. garáž (pro auta)

autokar

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) velký pohodlně vybavený vyhlídkový autobus se všemi sedadly napříč vozu…

autopark

, -u m. slang. automobilový park

avantgarda

, -y ž. (z fr.) vedoucí skupina; předvoj; průkopníci (v boji za nové myšlenky ap.): ruská dělnická t…

avantgardismus

[-dyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z fr. zákl.) uměl. avantgardní literární a výtvarný směr, někdy jen …

avantgardista

[-dy-], -y m. (1. mn. -é) (z fr.) průkopník, propagátor nové myšlenky, zvl. nového směru v umění: a.…

Avar

, -a m. příslušník jednoho z vyhynulých turkotatarských kmenů v raném středověku: vpád A-ů; avarský

azobarvivo

, -a s. chem. a-a barevné sloučeniny užívané běžně jako průmyslová barviva

baccarat

[-ka-], bakarat, -tu m. (6. j. -u) (z fr.) hazardní hra v karty

bakarat

v. baccarat

bar

I, -u m. (6. j. -u) (z angl.) 1. zvýšený pult k podávání lihovin: poručit si u baru sklenku likéru *…

bar

, bár, bars, bárs sp. podřadicí (z maď.) nář. ačkoli, třebas, byť: bár je už zima, je chasa vysvleče…

Bára

, Barka, Baruna, -y ž. dom. Barbora; → expr. zdrob. Barunka, -y ž.; Baruška v. t.

baraba

, -y m. (z it.) 1. slang. dělník zaměstnaný při stavbě tunelů n. železnice vůbec; B. jm. stavebního …

barabizna

(zast. a nář. barabina), -y ž. (2. mn. -zen) expr. staré sešlé stavení; barák, chatrč, chajda

*barácký

příd. nář. pocházející z baráku: b-é holky (Rais)

baráčisko

, -a (2. mn. -sk, -sek), baračiště, -ě (2. mn. -šť) s. hanl. barák

baráčnický

příd. k baráčník: b-á dcerka; b-á beseda, rychta; b-á hloupost; → přísl. baráčnicky

baráčnictví

, -í s. 1. hanl. nedostatek velkorysosti a pokrokovosti; malodušnost, zaostalost, zpátečnictví: bojo…

baráčnictvo

, -a s. příslušníci spolku baráčníků (jako celek)

baráčník

, -a m. (6. mn. -cích) (baráčnice, -e ž.) 1. obyvatel n. vlastník baráku ve význ. 2, 3; domkář 2. čl…

barák

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z fr. driv. špan.) 1. zatímní dřevěná stavba pro hromadné ubytován…

barákový

příd. k barák 1: b. tábor; b-á kolonie, nemocnice

baran

, baran- v. beran, beran-

baráž

, -e ž. (z fr.) sport. opakovaný zápas šermířů o postup n. o první místo při stejném počtu vítězství…

barbar

, -a m. (barbarka, -y ž.) (z řec.) 1. (v protikladu k starým Řekům a Římanům) obyvatel oblastí ležíc…

barbarisace

[-za-], barbarizace, -e ž. uvedení do barbarského stavu; barbarizování: nebezpečí b.

barbarismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. 1. řidč. stav nevzdělanosti, hrubý primitivismus; barbarství: b. samou…

barbarisovati

[-zo-], barbarizovati ned. i dok. (co; ~) 1. barbarsky si vést; dodávat, dodat něčemu barbarského rá…

barbarský

příd. k barbar 1. neřecký, neřímský: b-é kmeny; b. vpád barbarů 2. mající vlastnosti n. znaky připis…

barbarství

, -í s. (z řec. zákl.) 1. období ve vývoji lidstva, v kterém si člověk osvojil chov dobytka a orbu a…

†barbarstvo

, -a s. 1. barbaři (jako celek): život b-a 2. barbarský čin, barbarství, surovost: spáchat b.

†barbíř

(řidč. barvíř), -e m. (†barbířka, řidč. barvířka, -y ž.) (z něm. driv. fr. zákl.) 1. holič 2. lazebn…

barbiton

, -u m. (6. j. -u), zast. -ta s. starořecký strunový nástroj

barbiturát

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) lékár. uspávací lék odvozený od kyseliny barbiturové

barbiturový

příd. chem. b-á kyselina vznikající kondenzací močoviny s kyselinou malonovou

Barbora

, -y ž. 1. osobní jm. ženské: chrám svaté B-y; na svatou B-u (4. XII.) *2. žena bíle oblečená, chodí…

barborka

, -y ž. (2. mn. -rek) 1. rostlina s hrozny žlutých kvítků, rostoucí na vlhkých loukách a u vod; bot.…

barborský

příd. k Barbora: b. chrám; b-á tradice; b-é pečivo

Barcelona

, -y ž. město ve Španělsku; barcelonský příd.

barci

, bárci, barciť, bárciť, barciže přísl. nář. vyjadřuje přitakání; ba arci(ť); ovšem, zajisté, ano: i…

bárco

, barsco, bársco zájm. neurč. (z maď.) nář. něco, ledaco

Barča

, -i (j. 3., 6. -e, -i), nář. Barče, -e ž. dom. Barbora; → expr. zdrob. Barčinka, -y ž.

bard

, -a m. (1. mn. -ové, -i) 1. lidový pěvec keltský 2. (zř. též bardka, -y ž.) básník vůbec, zejm. mlu…

bardáma

, -y ž. slang. (dř.) placená žena k bavení hostů v baru, animírka

barel

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) železný sud, zvl. na hořlavé tekutiny: b. nafty; b. od asfaltu

baret

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z fr.) 1. soudcovská a dř. též studentská čapka bez štítku, zprav. s vyztuže…

barevka

, -y ž. †1. barevné textilní zboží (Jir.) 2. sklář. slang. barevné sklo

barevna

, -y ž. (2. mn. -ven) 1. závod n. dílna na barvení látek; barvírna 2. skladiště barev

barevnice

, -e ž. 1. polygr. nádržka u tiskařských strojů, z níž si ocelový válec odbírá barvu 2. schránka na …

barevník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) polygr. zařízení tiskařského lisu skládající se z barevnice a soust…

barevný

příd. k barva 1. barev se týkající: b. kontrast, odstín 2. mající jinou barvu n. jiné barvy než bílo…

-barevný

, řidč. -barvý druhá část složených příd. jmen, jejichž první částí bývá zprav. číslovka n. příd. jm…

barchan

I, -u m. (6. j. -u) (z rus. driv. turkmen.) zeměp. polokruhový písečný přesyp, vypouklou částí obrác…

barchan

II, barchan-, barchant, barchant-, barchent, barchent- v. barchet, barchet-

barches

, -u m. (6. j. -u) (z hebr.) pečivo připravované podle židovských náboženských předpisů

barchet

(*barchan, *barchant, *barchent), -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm. driv. arab.) silná teplá látka, zprav…

barchetka

(*barchanka, *barchantka, *barchentka), -y ž. (2. mn. -tek) ob. barchetová sukně

barchetky

(*barchantky, *barchentky), -tek ž. pomn. ob. barchetové kalhoty

Bari

neskl. s. město v Itálii; bariský, barijský příd.

bariéra

, -y ž. (z fr.) 1. ohrada, zábradlí kolem arény, hřiště ap.: prkenná b.; přeskočit b-u; stát za b-ou…

barikáda

, -y ž. (z fr.) narychlo vybudované přehradové opevnění, zatarasení ulice: stavět b-u; bojovat na b-…

barikádnický

příd. barikádníkům vlastní: b. duch; → přísl. barikádnicky

barikádník

, -a m. (6. mn. -cích) (barikádnice, -e ž.) bojovník na barikádě: most B-ů (v Praze)

barikádovati

ned. zř. (co) uzavírat, zatarasovat: b. cestu, dveře ○ předp. za-

Barka

v. Bára

barkarola

, -y ž. (z it.) píseň benátských veslařů, gondoliérů; skladba podobného rázu

*Barla

, -y ž. dom. Barbora (Něm.)

Barma

(dř. též Burma), -y ž. stát v západní části Zadní Indie; Barmánec, -nce m. (Barmánka, -y ž.); barmsk…

barman

, -a m. (barmanka, -y ž.) číšník za barovým pultem

*barmistr

, -a m. vedoucí n. správce baru

barnabita

, -y m. (1. mn. -é) (barnabitka, -y ž.) člen přísného mnišského řádu, zvaného též pauláni (nazv. pod…

barnatý

příd. chem. k baryum; označující sloučeniny dvojmocného barya: octan b.

†barnavý

příd. (sloven. driv. maď.) tmavohnědý: b-é moře, mračno, nebe (Zey.)

barnum

, -u m. hanl. přemrštěná, hlučná, dryáčnická reklama (podle majitele amerického cirkusu Barnuma): hu…

barnumský

(†barnumovský) příd. k Barnum: hanl. b-á reklama přemrštěná, hlučná, dryáčnická, → přísl. barnumsky;…

barnumština

, -y ž. hanl. barnumská reklama; křiklounství, humbuk, dryáčnictví

baro-

(z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova báros tíže jako s jej…

barograf

, -u m. (6. j. -u) přístroj zaznamenávající tlak vzduchu; barografický příd.

barometr

, -u m. tlakoměr: b. klesá, stoupá; rtuťový b.; přen. b. našeho hospodářství; b. veřejného mínění uk…

barok

v. baroko

barokisace

[-za-], barokizace, -e ž. (čeho) dodávání barokního rázu něčemu; přetváření v duchu baroka, napodobe…

barokismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. barokní ráz

barokisovati

[-zo-], barokizovati ned. (~; co) dodávat něčemu barokního rázu, přetvářet v duchu baroka, napodobit…

barokista

, -y m. (1. mn. -é) řidč. 1. znalec baroka 2. umělec tvořící v duchu baroka: b. se smyslem pro monum…

barokní

příd. 1. k baroko, barok, mající prvky baroka, vyznačující baroko: b. chrám; b. sloh; přen. expr. ro…

baroko

, -a s., barok, -u m. (z port.) 1. umělecký sloh 17. a 18. stol.: prvky b-u; stavba v b-u 2. doba je…

*barokovati

ned. (~; co) barokizovat ○ předp. z-

baron

(nář. baroun, Rais aj.), -a m. (baronka, -y ž.) (z fr.) 1. nejnižší hodnost bývalých šlechticů zemsk…

†baronát

, -u m. (6. j. -u) stav baronů, baronská hodnost

baroňátko

, -a (2. mn. -tek), řidč. baronče, -te s. expr. (často hanl.) baronské dítě; přen. rozmazlené, v pře…

baronesa

, -y ž. (z it.) dcera barona; → zdrob. baroneska, -y ž.

baronet

, -a m. člen nižší anglické šlechty; baronetský příd.: b. titul; → podst. baronetství, -í s. nižší s…

*baronie

[-ny-], -e ž. (z fr.) baronství

*baronisovati

[-nyzo-], *baronizovati, *baronovati ned. i dok. (koho) povyšovat, povýšit na barona

*baroniti si

ned. (3. mn. -í) hrát si na barona (Mach.)

baronský

příd. k baron; vyznačující, připomínající barona: b. titul; – b-á pánovitost; → přísl. baronsky: žít…

baronství

, -í s. 1. stupeň šlechtictví, baronský titul: získat, udělit b. 2. baronské panství: připojit k svý…

baronstvo

, -a s. baroni (jako celek)

barovnice

v. borovnice

barový

v. bar I

barrandien

[-én], -u m. (6. j. -u) geol. oblast ve středních Čechách složená ze starších prvohorních útvarů (na…

bars

, bárs v. bar, bár

baršč

, -e m. polská polévka z červené řepy

bartolomějský

příd. k Bartoloměj (osobní jm. mužské): hist. b-á noc povraždění hugenotů v Paříži v noci z 23. na 2…

Baruna

, Barunka v. Bára

Baruška

, -y ž. dom. Barbora; — baruška, -y ž. nář. jehněda, kočička

barva

, -y ž. (2. mn. -rev) 1. jedna ze základních vlastností hmoty, vnímaná zrakem, způsobená schopností …

barvář

, -e m. 1. odborník v chemii barviv n. výrobce barviv 2. mysl. slang. lovecký pes sledující postřele…

barvářský

příd. k barvář: b. průmysl barvírenský; → podst. barvářství, -í s.

†barvené

, -ho s., černé pivo: sklenice b-ho (Jir.)

barvicí

příd. sloužící k barvení: b. látka, prostředky; b. metoda

barvič

, -e m. (barvička I, -y ž.) kdo barví látky; barvíř

barvička

II, -y ž. (2. mn. -ček) zdrob. k barva 1. expr. pěkné zabarvení: to je b.! 2. barvicí látka: dětské …

barvičkář

, -e m. (barvičkářka, -y ž.) 1. hanl. malíř: krajinářský b. 2. kart. slang. hráč barvičky, ferbla

barvičkářský

příd. k barvičkář: b-é puntíky; → podst. barvičkářství, -í s. záliba v barvách

*barvičkovati

ned. expr. (co) malovat

*barvičkovitý

příd. jako barvičkou malovaný, naivní: b-é básně (Včel.)

barvidlo

, -a s. (2. mn. -del) prostředek, kterým se barví: b. na vlasy; přibarvování poživatin b-y

barvínek

, -nku m. (z lat. zákl.) brčál menší (bot.): hroby porostlé břečťanem a b-em; věnec z b-u

barvínkový

příd. k barvínek: b. květ; přen. b-é oči zbarvené jako květ barvínku

barvírenský

příd. k barvírna; barvířský: b. průmysl

barvírna

, -y ž. (2. mn. -ren) závod n. oddělení pro barvení tkanin, kůže ap.; barevna: b. umělého hedvábí

barvíř

I, -e m. (barvířka I, -y ž.) 1. kdo je zaměstnán barvením: b. vlny; b-ka vlasů v kadeřnictví 2. hanl…

barvíř

II, barvířka II v. barbíř

barvířský

příd. 1. k barvíř I: b. mistr; b. průmysl barvírenský; B. ostrov (dř.) dnes Slovanský v Praze; bot.

barvířství

, -í s. 1. řemeslo a dř. též živnost barvíře I 2. v. barbířství

*barvitelný

příd. schopný přijímat barvu, mohoucí být barven; → podst. barvitelnost, -i ž.

barviti

ned. (3. mn. -í) 1. (co) natírat, napouštět barvou: b. nábytek, látku; b. si vlasy 2. (co) působit, …

barvitost

, -i ž. 1. barevná pestrost; barevnost, zabarvení: b. květin, čalounů; dodávat něčemu b-i 2. pestros…

barvitý

příd. barevně pestrý, sytý; pestrobarevný: b. obrázek, ohňostroj; b-á mozaika; přen. b. sen; b-á slo…

†barvivě

přísl. barvitě: vypravovat b. (Mach.) živě, výrazně

barvivo

, -a s. chem. barvicí látka: anilínová b-a; přírodní, umělé b.; krevní b.

barvivový

příd. k barvivo: b-á buňka; b-á metoda k barvení

barvivý

příd. schopný barvit: b-á hmota; → přísl. barvivě v. t.; → podst. barvivost, -i ž.

barvo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova barva, a to 1. jako s jejím předmět…

barvocit

, -u m. (6. j. -u) kniž. smysl pro vnímání barev: zkoušet ostrost zraku i jeho b.

barvocitlivý

příd. fot. citlivý na barvu: b. filmový materiál

*barvokaz

, -a m. hanl. malíř (Čech)

barvolesk

, -u m. kniž. lesk barev: v pestrém b-u krásy (Mach.)

barvoměnka

, -y ž. (2. mn. -nek) batolec duhový (zool.)

barvoměr

, -u m. přístroj k měření intenzity zbarvení; kolorimetr; barvoměrný příd.: b. princip

barvomluva

, -y ž. dorozumívání symbolikou barev

barvonosný

příd. sděl. tech. (v barevné televizi) přinášející informaci o barvě jednotlivých částí obrazu: b-á …

barvopisný

příd. barevně píšící: Morseův b. psací stroj

barvoslepý

příd. nerozeznávající barvy; přen. b. k půvabům přírody nemající pro ně smysl; barvoslepost, -i, řid…

barvotisk

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. polygr. tisk polotónových obrázků přesným soutiskem základních n…

-barvovati

jen s předp.: v. barviti

barvový

příd. k barva: b. odstín; b. válec; → přísl. *barvově

-barvý

v. -barevný

bary-

první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova barys těžký, hluboký jako s je…

barysféra

, -y ž. geol. vnitřek země, složený z těžkých látek; zemské jádro

barytron

, -u m. (6. j. -u) fyz. těžký elektron, částice vyskytující se v kosmickém záření; megatron

baryt

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) miner. bílý n. bezbarvý těžký nerost síran barnatý; barytový příd.…

barytárna

, -y ž. (2. mn. -ren) továrna na barytované papíry

barytáž

, -e ž. fot. vrstva želatiny se síranem barnatým pod citlivou vrstvou papíru

baryton

, -u m. (6. j. -u) (z it. driv. řec.) hud. 1. mužský hlas střední polohy: zvučný, příjemný, plný, mo…

barytonista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) zpěvák s barytonovým hlasem

barytovací

příd. fot. sloužící k barytování: b. stroj

barytovati

ned. fot. (~; co) nanášet na papír vrstvu želatiny se síranem barnatým: barytovaný papír; přistoupit…

barytový

v. baryt

baryum

[bá-], -ya s. (z řec. zákl.) chem. alkalický prvek zn. Ba obsažený v barytu

barzoj

, -e m. (z rus.) ruský chrt

barža

, -i ž. (j. 3., 6. -e, -i) (z rus. driv. fr.) (v rus. prostředí) druh lodi, zprav. nákladní

basbardón

, -u m. hud. slang. basbombardón

basbaryton

, -u m. (6. j. -u) hud. mužský hlas střední polohy s vyvinutější hloubkou hlasovou; — basbaryton, -a…

basbombardón

, -u m. hud. slang. největší žesťový hudební nástroj kontrabasový: hučivý, zlatě se lesknoucí b.; ba…

basklarinet

, -u m. hud. slang. basový klarinet; basklarinetista [-ty-], -y m. hud. slang. hráč na basový klarin…

baskytara

, -y ž. hud. slang. basová kytara

bastard

, -a m. (z fr.) 1. hanl. nemanželské dítě; levoboček 2. (zprav. o zvířatech a rostlinách) míšenec, k…

bastardace

, bastardisace [-dyza-], bastardizace, -e ž. (z fr. zákl.) biol. křížení nestejnorodých jedinců: b. …

bastardní

(†bastardský, *bastardický [-dy-]) příd. k bastard; vzniklý křížením: b. jedinec; přen. hanl. nepoda…

batykardie

[-dy-], -e ž. (z řec. zákl.) med. snížená poloha srdce

bazar

, -u m. (6. j. -u) (z pers.) 1. trh, tržiště v Orientě; budova pro něj: cařihradské b-y; přen. b. ba…

bazarovský

příd. k Bazarov; typický pro Bazarova, hrdinu Turgeněvova románu Otcové a děti: b. duch; b-é smýšlen…

bazarovština

, -y ž. bazarovské smýšlení, jednání, nihilismus

beghard

(*begard), -a m. (z fr.) člen středověké laické náboženské společnosti považované často za kacířskou…

bělogvardějec

, -jce m. (z rus.) příslušník bílé (kontrarevoluční) armády; bělogvardějský příd.: b. důstojník; → p…

Bernard

, -a m. osobní jm. mužské

bernardin

[-dýn], bernardýn I, -a m. řeholník řádu sv. Bernarda; bernardinský, bernardýnský příd.: b. klášter

bernardýn

II, -a m. (bernardýnka, -y ž.) plemeno psů, velkých a silných, cvičených často pro horskou záchranno…

Besarábie

, -e ž. hist. Země na rozhraní Ukrajiny a Rumunska, tvořící dnes podstatnou část Moldavské SSR; Besa…

bezbarevný

příd. kniž. 1. nemající barvu, takový, který pozbyl barvy; nebarevný, bezbarvý: b-é sklo; b-á kapali…

*bezbarvitost

, -i ž. nedostatek barvitosti: (halit vše) v barvu či b. jedinou (Ner.)

bezbarvý

příd. 1. nemající barvu, takový, který pozbyl barvy; nebarevný, bezbarevný: b. plyn, diamant; b-á te…

bezcharakterní

příd. 1. nemající n. neprojevující pevný charakter, poctivou povahu; nečestný: b. člověk; b. jednání…

bezparlamentní

příd. jsoucí bez parlamentu: b. doba; b. vláda

bezpartajní

, bezpartajný příd. slang. bezpartijní

bezpartajník

, -a m. slang. člověk bezpartijní, nestraník

bezpartijní

[-ty-] (*bezpartijný) příd. (z rus.) neorganizovaný v politické straně, zejm. komunistické; nestrani…

bezstarost

, -i ž. (*bezstarostí, -í s.) kniž. bezstarostnost: posvícení, den požitku a b-i; léta strávená v b-…

bezstarostný

(†bezstarostlivý) příd. jsoucí bez starosti, bez starostí; klidný, lehkovážný: b. život, úsměv, hlas…

beztvárný

, beztvarý příd. nemající určitý tvar; neforemný: b-é cáry, mraky, kupy sněhu, balvany; b-é tělo; př…

bikarbonát

, -u m. (6. j. -u) chem. kyselý uhličitan: b. sodný užívací, jedlá soda