asistent, -a m. (asistentka, -y ž.) (z lat.) kdo provádí pomocné odborné práce; pomocný odborný pracovník na vysokých školách a ve vědeckých ústavech; (dř.) titul nižších úředníků: a. režie; a. na stavbě; a. v technické kanceláři; – a. katedry pozemního stavitelství; – policejní a.; soudní a.; poštovní a., a-ka; veř. spr. odborný a. učitelská a vědecká síla na vysokých školách, na klinikách a ve vědeckých ústavech; lékár. lékárník v prvních pěti letech odborné činnosti (podle starého zákona); – porodní a-ka žena oprávněná vykonávat praxi porodnickou; asistentský příd.: a-é místo; a. plat; podst. *asistentství, s. asistentura