bába, -y ž. (2. mn. bab) †1. matka jednoho z rodičů, babička 2. ob. stařena: je už z ní b.; b. kořenářka; zast. a ob. cukrová, housková b. prodavačka cukroví, housek; smrtelná b. umývačka mrtvol; čarodějná b. (Něm.) čarodějnice; svíčková b. prodavačka svíček, zprav. v kostele, hanl. pobožnůstkář(ka) 3. ob. pomocnice při porodu; porodní asistentka, babička: porodní b. paní b.; zast. babicí b. 4. expr. baba i bába dospělá žena, zvl. vdaná: to je hezká b.; naše b. služebně n. jinak nadřízená žena 5. hanl. baba stará, ošklivá, nepříjemná, zlá, klevetivá žena; babizna: potkat babu je smůla; b. jedu klepna; b. Jaga čarodějnice; ♦ babo raď co teď?, co dělat?; kam čert nemůže, nastrčí babu (pořek.); (udělám to,) kdyby čert na babě (koze aj.) jezdil přes všechny obtíže, děj se co děj 6. hanl. baba, řidč. bába zbabělý, bázlivý člověk; zbabělec, slaboch: mít někoho za babu; jsi velká baba 7. v růz. lid. názvech: bába i baba poslední snop na poli; báby Plejády; báby i baby druh oblak; baby ledové kry; kuželky; žaludská b. (v kartách) eso; v názvech jídel: žemlová bába (Ner.) žemlovka; nář. teplá bába kobliha; litá bába svítek; v názvech her: hrát si na slepou bábu, přen. přetvařovat se; hra na babu na honěnou; dát (komu), dostat babu; mít babu ranou do zad, být určen k honění druhých; zůstat poslední s úkolem honit druhé; → zdrob. babička v. t., babka v. t.