béčko, -a s. (mn. 2. -ček, 6. -ách) 1. hud. slang. tón b: vzal falešně b. 2. hovor. písmeno b a to, co je jím označeno (třída, autobus ap.): chodí do béčka třídy B; jezdit béčkem autobusem trati B; dostat b. být zařazen do skupiny B