bídák, -a m. (6. mn. -cích) (bídačka, -y ž.) 1. hanl. podlý člověk; bídník, hanebník, ničema, padouch: zrádný b. 2. expr. chudý, nuzný, nešťastný člověk; chudák, ubožák, nuzák: otrhaný b.; nemocný b.; → expr. zdrob. *bídáček, -čka m.