bědný příd. kniž. 1. mající bídu; hodný politování; bídný, ubohý, nebohý: b-í uprchlíci; b-á chudina; přen. b. osud nešťastný, smutný, plný běd; b. školák; b-á čeština velmi špatná 2. budící lítost; žalostný: b-é trosky města; b. nářek; nejbědnější utrpení; — zpodst. *bědno, -a s. bás. smutek, utrpení, bědy: b. duše (Vrchl.); → přísl. bědně v. t., bědno v. t.: → podst. bědnost, -i ž.: citová a morální b.; poznání vlastní b-i