běhoun, -a m. 1. (o zvířeti, řidč. expr. o člověku) dobrý, vytrvalý běžec: vůz tažený párem běhounů; Jindřich, b. první třídy (Čap.-Ch.) †2. poběhlík, tulák: věčný světa b. (V. Mrš.); b. se potlouká po krčmách †3. panský sluha běžící před kočárem své vrchnosti; běžec: b-i s pochodněmi (Svět.) *4. šachová figurka, běžec, střelec 5. zeměd. mladé odstavené prase do váhy asi 50 kg: chlévy s b-y; vykrmený b.; — běhoun, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. úzký dlouhý koberec 2. stolní pokrývka ve tvaru pruhu, nástolník: háčkovaný b. 3. mlyn. svrchní mlýnský kámen: omletý b. 4. název pro posuvné součástky růz. strojů n. přístrojů (např. závaží na přezmenech, závaží analytických vah; rámeček logaritmického pravítka; nepoháněná náprava lokomotivy aj.); běžec, jezdec 5. tech. (u pneumatiky) zesílená pryžová vrstva s profilovaným vzorem 6. les. vedlejší mezník vkládaný mezi hlavní mezníky; stav. běhák; → zdrob. běhounek v. t.