bělavý příd. přecházející do běla, ne zcela bílý: b. mráček; b-á mlha; b-é kuřecí maso; zool. sova b-á; — z podst. *bělavo, -a s. bělavé světlo; bělost: vzduch byl pln bělava (Rais); → přísl. bělavě; → podst. bělavost, -i ž.