bělouš, -e m. (živ.) (1. mn. -i, -ové) bílý kůň, řidč. jiný živočich bíle zbarvený (např. osel, holub, pes): grošovaný b.; pár b-ů; → expr. zdrob. běloušek, -ška m. (mn. -šci, -škové, 6. -šcích): jeď, můj b-u!; — †bělouš, -e m. (neživ.) stříbrná mince: sypat b-e na stůl; měšec b-ů