běs, -a m. (4. j. -a, 1. mn. -ové, -i) zlý duch, démon, ďábel, čert: rej běsů; b. v něj vstoupil; pověsti o běsích, lesních bozích a vlkodlacích; letět jako b.; někoho pojímá b. někdo zuří, vzteká se; (kniž. v zaklení) bodejž tě b.!; u sta běsů; přen. běsové negace; — běs, -u m. (6. j. -u) 1. běsnění, zuření (o rozpoutaných živlech): b. větrů, bouře; vodní b. 2. silné, prudké vzrušení; náruživost, zuřivost, nepříčetnost: b. pýchy, žárlivosti; b. pomsty; upadnout v b. a šílenství; b. v srdci; být hříčkou běsů vášní; → expr. zdrob. *běsík, -a m.: má v sobě nějakého b-a