běsniti ned. (3. mn. -í) jednat, počínat si jako běs, divoce, vztekle, zběsile; řádit, zuřit: nezuřil, ale přímo běsnil; zima běsní; běsnící proud; běsnění války ○ předp. roz-, roz- se, vy- se, z-; → nás. běsnívati (o) bez předp.