břevno, -a s. (6. j. -ě, -u, mn. 2. -ven, 6. -ech) silný kus otesaného dřeva; otesaný kmen; trám, kláda: břevna stropu, lešení, mostu; příčné b. vrat závora; břevna kříže ramena; na prsou jí leželo těžké b. (Zey.), přen. měla velkou starost; ♦ nevidět b. ve svém oku (bibl.) být slepý k vlastním chybám; tech. součást tkalcovského stavu sloužící k vedení člunku; sport. příčná tyč branky ve sportovních hrách; dějep. vodorovný, svislý n. šikmý pruh v erbu