břitký příd. (2. st. břitčí) kniž. ostrý (op. tupý): b. meč, nůž; přen. b. mráz štiplavý; b. zrak, pohled, úsudek pronikavý; b. povel řízný, úsečný; b. smích, epigram jízlivý, kousavý; → přísl. břitce; → podst. břitkost, -i ž.