bůžek, -žka m. (mn. 1. -žkové, -žci, 6. -žcích) 1. (v pohanském pojetí) bůh nižšího řádu, duch oživující přírodu: b-ové hor a lesů; slovanští b-ové; domácí b-ové (šotek, skřítek ap.); sochy bůžků; b. lásky Amor, přen. láska 2. soška pohanského boha; modla 3. zbožňovaná n. nadměrně uctívaná lidská bytost n. věc; modla: dítě se stalo jejich bůžkem; b. moci, zlata