bacit dok. (3. mn. -í) ob. expr. 1. (koho, co čím, po čem, do čeho) uhodit, udeřit, plácnout, praštit: b. dítě rukou; b. psa po čumáku; b. se do čela; b. hlavou do stromu narazit o strom; ♦ aby do toho hrom bacil; b. do toho rázně (se) rozhodnout 2. (čím) rozhořčeně něco odhodit; udeřit, mrštit, praštit: b. kladivem, knihou; b. sebou (na zem) padnout, svalit se, vrhnout se 3. (po kom čím) hodit, mrštit: b. po psu kamenem