bandita [-dy-], -y m. (1. mn. -é, -i) (banditka v. t.) (z it.) 1. člen lupičské bandy; lupič, loupežník: být přepaden b-y; náčelník b-ů; hanl. hitlerovští, fašističtí b-i surovci 2. kdo záludně, bezohledně pomlouvá ap.: žurnalistický, literární b.; b. pera; — banditský příd.: b-á dýka; b-á morálka; → přísl. banditsky