baráčník, -a m. (6. mn. -cích) (baráčnice, -e ž.) 1. obyvatel n. vlastník baráku ve význ. 2, 3; domkář 2. člen spolku propagujícího některé staré obyčeje venkovského života 3. hanl. člověk málo pokrokový a málo velkorysý; zaostalec, zpátečník; → expr. zdrob. baráčníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)