bdělý příd. 1. takový, který nespí a necítí potřebu spát, bdící (op. ospalý): jsem docela b.; v b-ém stavu kdy nespíme 2. poněk. zast. (čeho, řidč. k čemu) takový, který se o něco stará, o něco pečuje; pečlivý, bedlivý, dbalý: b. svých práv; b. k rozkazu (Ner.) 3. takový, který dává pozor, střeží, aby se něco stalo n. nestalo; pozorný, ostražitý, obezřelý: b. strážce; b. zrak; stát se b-m, → přísl. k 1, 3 bděle: vypadá b.; b. prohlížet; → podst. k 1, 3 bdělost, -i ž.: přejít ze sna do b-i; uspat něčí b.; výzva k b-i; stranická, revoluční b.; b. proti nebezpečí; b. vůči (zř. k) nepřátelům; zanedbat b.