bečka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. nádoba z rovných dužin, dole širší, s otvorem v horním dnu: b. soli, sádla, zelí; obilní b. 2. obl. sud: b. vína; narážet bečku; ♦ ob. načít z jiné bečky začít hovor o něčem jiném; hřmí prázdná b., plná ticho stojí (Čel., přísloví) (o mluvkovi) †3. dutá míra: výminek 20 beček bramborů 4. zhrub. tlustý člověk: funivá b.; → zdrob. bečička, -y ž.