beran (nář. baran, Herb.), -a m. (1. mn. -i) 1. samec ovce; trkavý b.; stádo b-ů; maso z b-a; zabít a upéci b-a; jít za někým, něčím jako b., jak ovce za b-em slepě, nerozvážně; stínání b-a dřívější lidový obyčej 2. expr. neústupný člověk; tvrdohlavec: řekl své mínění těm dvěma b-ům; neposlechne, nepřestane, b. jeden 3. (též beranka, -y ž.) zast. hanl. evangelík, český bratr: pronásledování b-ů; tajný b.; zdrob. beránek, beráneček v. t.; beran, -u, -a m. (j. 4. -n, -na, 6. -u, -ě, 1. mn. -y, -i) 1. hist. stroj k boření hradeb: pevnostní b.; přistavit b-y ke zdem; přen. sloužit za b-a; dělat b-a někomu proti někomu, něčemu být nástrojem útoku 2. tech. těžké kovové závaží k ručnímu zatloukání pilot; pohyblivá část, smýkadlo beranidla n. celé beranidlo; kladivo přímoběžných bucharů a kovacích lisů 3. zeměd. tyčkový jehlanec na sušení sena: dát jetel na b-y 4. nář. svazek jívových, vrbových aj. ratolestí s jehnědami pro Květnou neděli n. na pomlázku: šlehat posvěcenými b-y (Lid. nov.) 5. hvězd. B. jméno prvního souhvězdí zvířetníku; Skopec 6. berany, -ů m. pomn. sport. slang. řídítka jízdního kola zahnutá dolů