besedník, -a m. (6. mn. -cích) (besednice, -e ž.) 1. účastník besedy ve význ. 1, 2, 3; společník, návštěvník, spolustolovník, host: večer přicházejí b-ci; nebyl velkým b-em; obrátit se na svého b-a; řady procházejících se b-ů; otázky b-ů *2. člen spolku Beseda: umělečtí b-ci; → zdrob. *besedníček, -čka m. (*besednička, -y ž.); — †besedník, -u m. kniha textů vhodných k přednášení při besedě 3. koupit, vydat b.; B. název časopisu, kalendáře ap.