Betlém, -a m. (6. j. -ě) 1. město v Izraeli, předpokládané rodiště Kristovo; přen. malebně rozložená osada: hleděli na malý B.; expr. B. naší slávy (Ner.) rodiště Husovo (Husinec) 2. řidč. Betlémská kaple v Praze; — betlém, -a, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. plastické zobrazení Kristova narození, zvl. soškami; jesličky: kolorovaný b.; postavit b. 2. ob. expr. hrát b. (s kým) dělat si blázny z někoho; jen žádný b.; → zdrob. k 1 betlémek, -mku m. (6. mn. -mcích), betlímek v. t.; — betlémový příd.: b. tvar města; b. arch s kresbou betléma