bezúhonný [bes-ú- i bezú-] příd. 1. jsoucí bez úhony; řádný, zachovalý: b. život; b-é chování; b-á pověst; b. žert nevinný *2. kniž. jsoucí bez vady vůbec, bezvadný: b-á krása dokonalá; → přísl. -úhonně; → podst. -úhonnost, -i ž. 1. zachovalost: občanská b.; b. mládí nevinnost *2. bezvadnost, dokonalost: technická b.