bezbřehý (*bezbřežný) příd. *1. jsoucí bez zřejmých, jasných břehů: b. rybník; b-ný tok 2. kniž. širý, neomezený, neohraničený, nekonečný: b-é moře jehož břehy není vidět, rozlehlé; b. prostor; b-é ticho; b-né prázdno (Kar.); b-á dobrota; b. kýč (expr.) naprostý; b-á obraznost nespoutaná; → přísl. k 2 *-březe; → podst. *-břehost, -i ž.: kniž. b. lánů; b. času, vidin; b. očí