bezbranný příd. 1. jsoucí beze zbraně, bez ochrany, pomoci; neozbrojený: b. stát, zajatec; b-é obyvatelstvo; bot. b-é rostliny, plody bez ostnů n. trnů; sveřep b. 2. (proti, vůči komu, čemu) nemohoucí se bránit, neschopný odporu, obrany; slabý, bezmocný: b. tvor; b-é ptáče; b. proti pomluvám; cítit se b. proti silám přírody 3. řidč. mírný, krotký, nebojovný, nevýbojný: b. idylismus; b-é odevzdání osudu trpné; b. stesk; b-é oči; → přísl. -branně; → podst. -brannost, -i ž.