bezcharakterní příd. 1. nemající n. neprojevující pevný charakter, poctivou povahu; nečestný: b. člověk; b. jednání *2. nemající vyhraněný osobitý ráz, sloh, nevýrazný: b. poezie, stavba; → přísl. k 1 -charakterně: jednat b.; → podst. -charakternost, -i ž. 1. nedostatek pevného charakteru, poctivé povahy; nečestnost: výlupek vší b-i; b. myšlení 2. řidč. nedostatek vyhraněného, osobitého rázu; nevýraznost: b. krajiny, doby