bezduchý, poněk. zast. bezdušný příd. 1. jsoucí bez duše, bez ducha, bez vědomí; mrtvý, neživý; omdlelý: b-é tělo; b. stroj; b-ný nástroj; raněný ležel b.; klesnout jako b.; přen. b-né ticho; (ve jmenném tvaru zast.) bezduch se svalil (Hol.) 2. nemající ducha; omezený, neoduševnělý, duchaprázdný, hloupý, nevtipný, neinteligentní (op. duchaplný): b. hejsek; b-é stádo; b., b-ný výraz, pohled; b-á tvář; b-á doba; b-é rozjímání; b. žok zlata (expr. o člověku); b-á formulace; b. systém; b-á práce, metoda; b. dril; b-á kritika povrchní; b-é poklonkování; b-é napodobení otrocké; b-ná modloslužba; → přísl. -duše, poněk. zast. -dušně; → podst. -duchost, poněk. zast. -dušnost, -i ž. 1. vlastnost něčeho n. někoho bezduchého, duševní omezenost, prázdnota; neoduševnělost, hloupost, nevtipnost: b. výrazu; b. světa; b. hejska 2. bezduchá věc, bezduchý výtvor: vyhnout se b-em