bezhlavý příd. 1. nemající hlavu: b-é tělo; b. jezdec; ♦ chodí jako b. jedná bez rozmyslu, popleteně 2. (o člověku) neuvažující, nemyslící, zapomnětlivý, popletený: b. dav; být b. 3. (o jednání ap.) nepromyšlený, neuvážený, ukvapený, nesmyslný, zmatený: b-á politika; b. útěk; → přísl. -hlavě: b. jednat, pobíhat, prchat; → podst. -hlavost, -i ž.