bezmyšlenkovitý, řidč. bezmyšlenkový příd. neprovázený myšlením; nemyslící; nepromyšlený, neuvážený, tupý, bezhlavý: b. člověk; b. úsměv; b-á rutina; → přísl. -myšlenkovitě, -myšlenkově tupě, bezhlavě: jednat, dělat b.; → podst. -myšlenkovitost, řidč. -myšlenkovost, -i ž.