beznadějný příd. 1. neposkytující naději na příznivý výsledek, konec něčeho, budící zoufalost; zoufalý, marný: b. boj, stav; b-é postavení; b-é zranění nedávající naději na uzdravení; b-á láska nešťastná 2. řidč. nemající naděje; zoufající, zoufalý: b. trosečník života (Čap.-Ch.) 3. ob. expr. úplný, naprostý (ve smyslu záporném): b. pesimista; b-á hloupost; → přísl. -nadějně; → podst. -nadějnost, -i ž.