bezpředmětný příd. 1. jsoucí bez věcné náplně; nevěcný, bezobsažný, neurčitý: b. prostor; b-á poezie; b-á obrazotvornost; b-á žádost nevěcná 2. bezdůvodný, bezúčelný, neopodstatněný, zbytečný, marný: b. poplach; vést b-é řeči; b-á starost; v úř. vyjadřování: námitky, ustanovení se stávají b-mi; b. spor; b-á žádost neopodstatněná; někdy otřele místo vyjádření významově výraznějšího: zpráva se ukázala b-á lichá, klamná; — zpodst. *-předmětno, -a s. neurčito: zahledět se v b.; → přísl. k 1 -předmětně bez věcné náplně; nevěcně, bezobsažně, neurčitě: mluvit b.; b. absolutní krása (Šal.); → podst. -předmětnost, -i ž. vlastnost toho, co je bez předmětu, bez věcné náplně; bezobsažnost, neurčitost: b. hovoru; b. malířství; v úř. vyjadřování zamítnout žádost pro b. neopodstatněnost