bezpečný příd. 1. (kniž. i v tvaru jmenném bezpečen) (čím; před kým, čím; †o koho, co) jsoucí bez nebezpečí, bez obav, bez starostí; jistý, klidný: být b. životem, hrdlem; b. před zloději, před bleskem; byla o něj b-a (Jir.) 2. poskytující bezpečnost, jistotu, ochranu, záruku; jistý, spolehlivý, zajištěný, pevný: b. úkryt, průvod; b. důkaz; b-á existence; b-é útočiště; dovědět se něco z b-ého pramene věrohodného; b-á zpráva; b-é vědomosti;b. úhoz do kláves jistý, pevný; zast. b. list glejt; → přísl. -pečně 1. bez nebezpečí: b. přeplout řeku; chodit pěšky, ale b. 2. s jistotou, nade vši pochybnost; najisto, jistě, určitě, spolehlivě, pevně: vědět něco b.; b. znát pravdu; b. zjištěná skutečnost; → podst. -pečnost, -i ž. 1. zabezpečení, zajištění, bezpečí; jistota, klid: b. života, konstrukce, plavby; přistávací b. letadla; koeficient b-i; osobní, kolektivní, veřejná, státní b.; pečovat, starat se o b.; zajišťovat b.; veř. spr. Veřejná b. (zkr. VB); okresní oddělení Veřejné b-i; Sbor národní b-i (zkr. SNB) hovor. ohlásit vloupání na B-i 2. jistota, nepochybnost, určitost: zvědět, soudit něco s b-í; ovládat stroj s b-í; hlubina b-i úplné jistoty; víra; příd. -pečnostní 1. týkající se bezpečnosti: b. ohledy, důvody, poměry, opatření 2. zajišťující bezpečnost: b. ventil, zámek, systém, schránka, lampa, služba, zařízení; → přísl. -pečnostně