bezuzdný [bes-u- bezu-], řidč. bezuzdý příd. 1. nemající uzdu: b. kůň 2. nespoutaný, nevázaný, nezkrotný, bujný, nezřízený: b. život; b-á vášeň; b-é veselí; b-dé orgie (Hol.); b-á fantazie; b-á prudkost; b-á svoboda neomezená; b-á řeč; b-é sobectví; → přísl. -uzdně; → podst. -uzdnost, řidč. -uzdost, -i ž.