bič, -e m. 1. nástroj k pobízení zvířat, zvl. potahu, bitím: práskat bičem, přen. prohánět, vyhrožovat; vzít b. do ruky, přen. začít poroučet; b. povinnosti, času, satiry ap. pobízecí, přinucovací prostředek n. účinek; ♦ mluvit, odříkávat, umět jako když bičem mrská (práská) rychle, hbitě, plynně; dobře, dokonale; mít nad sebou b. vědomí nezbytné povinnosti k něj. práci: plést, uvázat na sebe b. připravit si nepříjemnosti 2. škol. slang. jednička (známka): měl na vysvědčení samé biče; → zdrob. bičík v. t.