bičovati ned. (koho, co) 1. bít bičem; mrskat, šlehat, švihat: b. trestance; kajícník se bičoval; přen. vítr, déšť bičuje tvář; kritik bičuje poměry, zlořády kárá 2. vzněcovat, podněcovat, vybičovávat, popouzet, štvát: b. smysly, vášně; b. něčí vůli k vypětí sil; b. masy 3. trýznit, sužovat, pronásledovat: b. duši pochybnostmi; vášně bičují tělo; nářek bičoval nervy; člověk bičovaný hladem a nouzí *4. (co z koho) bitím n. jiným násilným způsobem vynucovat: b. z člověka přiznání; b. z dělníka výkon ○ předp. u-, vy-, z-, → nás. bičovávati ○ předp. vy-