biřmovati ned. (z lat. zákl.) 1. círk. (koho) udělovat někomu svátost biřmování; dávat někomu další jméno při jejím udělování: být biřmován na jméno Jan; b. jménem Jan 2. žert. bít, dávat výprask; kárat; trestat: matka hned biřmuje ○ předp. o-