bidlo, -a s. (2. mn. -del) delší tyč; tyč, žerď: šaty, koberce rozvěšené na bidlech; vorařské b. sochor; přen. expr. vytáhlý hubený člověk: zamilovala se do takového bidla; text. součást tkalcovského stavu pro přirážení útku; → zdrob. bidélko, bidýlko v. t.; *bidélce, -e s.